Pravidelně a neustále tepe srdce v hrudi, až do konce života posílá krev do všech částí těla. Zásobení krví je pro všechny buňky a tkáně organismu naprosto klíčové. Živé tkáně potřebují neustálý přísun kyslíku a zdrojů paliva i odstraňování odpadních látek.

Vysokotlaký tepenný oběh začíná srdečnicí (aortou). Díky výrazné elasticitě stěn funguje aorta jako "balónek" a přeměňuje nárazový proud krve ze srdce v kontinuální proudění. Tepny se postupně větví až přecházejí do drobných vlásečnic. Vlásečnice představují funkční část krevního oběhu. Přes jejich tenkou stěnu probíhá obousměrná výměna látek a dýchacích plynů mezi krví a tkáněmi. Na začátku je krevní tlak vysoký a tekutina z vlásečnice uniká. Na konci vlásečnice tekutina proudí z tkání zpět do vlásečnic. Vlásečnice se spojují v žilky, žilky se spojují v žíly a těmi se je krev vrací do srdce.

Krevní oběh má celou řadu regulačních mechanismů, jejich cílem je regulovat rozvod krve podle potřeb jednotlivých tkání. Drobné tepénky mají svalovinu, která jim umožňuje zúžení a tím i změnu průtoku krve a prokrvení zásobovaných tkání. Svalovinu tepének ovlivňuje nervový systém, hormony, ale také řada látek vznikajících v těle nebo dodaných ve formě léčiv. Dalším regulovaným orgánem je samotné srdce, intenzita a frekvence jeho stahů.

Mízní systém
Za 24 hodin přejde z krevních vlásečnic do tkání asi 20 l tekutiny. Z toho je však pouze 18 l vstřebáno zpět do krve. Zbývající tekutina zůstává v tkáních jako tkáňový mok. Přebytky tkáňového moku jsou odváděny do žil systémem mízních (lymfatických) cév jako tzv. míza (lymfa). Proudění mízy je podporováno dýchacími pohyby a činností kosterního svalstva a jednosměrný tok lymfy v cévách zajišťují chlopně. Mízní uzliny fungují jako soustava filtrů mízy, jsou centry imunitních reakcí, slouží jako bariéra proti infekci a proti šíření nádorových buněk. Poruchou odtoku lymfy vznikají těžké otoky tkání.

Kardiovaskulární onemocnění je nejčastější příčinou úmrtí.